Na naší pouti Evropou jsme najeli přes 4000 km, přičemž jsme zakusili silnice Německa, Belgie, Holandska, Francie, Anglie, Walesu a konečně Irska. V samotné ostrovní zemi jsme strávili celkem pět dní, během nichž jsme odehráli dva koncerty v dublinském Czech Innu, v němž jistě ti, kteří v Irsku již byli, poznají českou hospodu v centru Dublinu. Dále jsme pak měli dvě celoodpolední a jedno pozdněvečerní vystoupení na Grafton Street, tedy jakési hustě zalidněné tepně Dublinu, kde je nejlépe možné narazit na pouliční muzikanty. (My měli zrovna smůlu, že jsme se tam vyskytli během pracovního týdne, takže kromě omšelého polského kovboje s kytarou a člověka v obleku sedícího na atrapě WC a s nasazenou kravskou hlavou, jehož hlavním číslem bylo po vhození mince zabučet, jsme na nikoho výrazného nenarazili...).

Reakce publika, ať už v oné hospodě, či příležitosných zastavivších se kolemjdoucích, byla vesmě velice pozitivní. Zejména na ulici jsme zažili celou řadu spontánních reakcí, od Japonců, kteří se s námi fotili, přes brazilce, jenž nás považoval za své krajany, až po hlouček Španělů, kteří byli zcela ohromeni didgeridou Pepy Vaka. Setkali jsme se také s celou řadou Čechů a Slováků, mnohdy v Dublinu pracujích, kterým jsme byli rovněž sympatičtí.

S Vaškem Lindlem jsme se samozřejmě setkali, ač to tak ze začátku nevypadalo, jednak nám uvedené koncerty v Czech Innu domluvil a navíc si na tom druhém, čtvrtečním, s námi sám na svá úžasná nová bonga zahrál.

Do Holandska jsme se z Irska vypravili v pátek na noc a dorazili tak do Brielle v sobotu k večeru. Přivítání holandských partnerských měšťanů bylo naprosto vřelé, hned jak jsme dojeli, tak nás velice příjemně pohostili a před nedělním vystoupením jsme s nimi strávili milé posezení.

Nedělní slunný den jsme potom strávili hraním na městské středověké slavnosti, kde jsme kolemjdoucím davům nabízeli naši hudbu - oděni v dobových kostýmech, což byl velice úsměvný kontrast k našemu obvyklému stylu.. Celý den jsme byli opět opečováváni našimi holandskými přáteli, prohlédli jsme si město i slavnost a večer se potom po večeři tvořené tradičním holandským fazolovým pokrmem rozloučili a vyrazili ku domovu.
Celou cestu jsme tak zakončili v pondělí nad ránem, kdy jsme se konečně po deseti dnech vrátili do Čech.

Náš kontinentální výlet byl tedy velice skvělým útěkem ze všedního pracovního shonu, v podstatě bez jakéhokoli výraznějšího plánování, samozřejmě s menší výpomocí GPS, jsme obrazili hezký kus Evropy, zažili celou řadu úsměvných hudebních i nehudebních situací a potkali velké množství lidí nejrůznějšího ražení. S jistotou tak mohu říct, že Tour de Europe se výrazně zapsala do historie naší kapely a bude-li to zase někdy možné, velice rád bych ji zopakoval.

V Effectu, 20.4.2007, mohou lidé kromě nás samých, hudebně dosti obohacených z našeho zájezdu, čekat ještě Ivču Michalusovou, která, pokud se nevyskytne nějaká závažnější komplikace, nám poskytne svou podporu v několika písních, a to jak svým přeúžasným hlasem, tak čerstvě rovněž i houslemi. Je tedy na co se těšit.